A A A
  • Radiovůz jak má být
    Radiovůz jak má být

Hon na lišku v jedenadvacátém století (OK1HSB, OK1ZJV)

V dobách dávno minulých, v minulém tisícitetí, byl hon na lišku vcelku obvyklým radioamatérským sportem. Pojem "Hon na lišku" mě také mnohem méně děsil než "Radiový orientační běh". Přece jen slovo "běh" některé lidi děsí. Vzpomínám si na množství článků v Amatérském radiu. Bývaly až na konci za informacemi o nevím kolikátém sjezdu KSČ. Fascinovalo mě, jak kluci o něco starší než já zadumale chodí s vcelku neforemnými anténami a hledají onu "lišku". Hraje se hlavně o čas a samozřejmě o úspěšnost. A nebyl to jednoduchý úkol, najít takovou lišku. Signály se s oblibou odrážejí a mnohdy člověka zavedou do slepé uličky, kde rozhodně hledaný vysílač (liška) není.

V roce 2010 jsme se dostali k této disciplíně víceméně náhodou. Byli jsme požádáni nejmenovaným poskytovatelem internetu, abychom našli narušitele jeho sítě. Úkol nelehký a hlavně zcela jiný než dříve. Tenkrát ti kluci hledali signály řádu MHz, ale ne 5.4GHz. Dlužno říci, že mikrovlnná pásma mají své výhody i nevýhody. Hlavní výhodou je, že dotyčnou lišku lze najít opravdu přesně. Nevýhodou je forma provozu. Žádná nosná, jen kraťoučké pakety. A čím to hledat? Zařízení na 5GHz nemáme, náš radioklub zatím disponuje mikrovlnnými pásmy 3.4GHz a 1.2GHz. Dostali jsme tedy patřičné digitální vybavení a instrukce "poraďte si nějak".

V digitálních módech je hledání lišky mnohem obtížnější. Asi nejsložitější disciplína je určit co vlastně hledáme. Základními režimy jsou buď AP, nebo klient. AP je vysílač a k němu se přihlašují jednotliví klienti. AP se zároveň chová jako maják. Posílá BEACON pakety, stejně jako Packet Radio. Přihlásí se mu klient, nahlásí svou MAC adresu (volací znak) a předají si informace o své budoucí komunikaci. Tak praví norma IEEE 802.11a. V normě je ale chybička. Norma totiž praví, že klient předá svou identifikaci ve formě MAC adresy. To je v pořádku. Pak AP kontroluje, zda je klient oprávněn se s AP spojit. Pokud není, pošle mu "vykopávací" paket a klient "odpadne". Dále norma definuje, že chce - li AP poslat zprávu všem, pošle ji na adresu nejvyšší, tedy FF:FF:FF:FF:FF:FF. Pak všichni klienti tuto zprávu akceptují. A jsme u té chybičky. Když se přihlásí klient a představí se jako FF:FF:FF:FF:FF:FF, AP zjistí, že ho nemá ve svém seznamu a pošle mu "vykopávací" paket. Pošle ho tedy na nejvyšší adresu. Všichni klienti dostanou tuto zprávu a poslušně odpadnou. Pěkná chybička, což?

To tedy ano. Útočník si zřejmě o chybě přečetl a využívá jí. Vesnici pak jednoduše odřízne. Náš první předpoklad byl, že dotyčný útočník bude zřejmě docela chytrý, když takovou věc dokáže. Je to takový pan Liška. Vybaveni anténním rotátorem, parabolou se ziskem 24dB pro pásmo 5GHz a potřebnou technikou vyráží náš měřící vůz. Liška neprozřetelně mění taktiku a my se opět učíme nové a nové poznatky o normě 802.11a. Poznáváme funkce Sniffing (čtení jednotlivých paketů prolétávajících se ve vzduchu) a s její pomocí zjišťujeme, že Liška není až tak chytrý, protože posílá místo úplně postačujících asi pěti paketů za sekundu rovnou nějakých 300. Pěkně nám to zahlcuje mašinky, ale aspoň je jasné kdy ho máme a kdy ne.

Světe div se, po ujasnění co hledáme a jak to máme najít jsme stáli u něj před domem ani ne za 2 hodiny. V pásmu 5GHz už ten hon na lišku není tak náročný. Stačí hlavně vědět co hledat (nosná by se hledala parádně) a je to hračka. Signálky se sice tu a tam odrážejí, ale není to úplně matoucí a zpravidla to lovce lišky nezavede do slepé uličky.

Máme tedy následující zjištění a ponaučení:

  • Útlum mezi polarizacemi je skutečně velký
  • Pro pásmo 5GHz je k dispozici hodně velké množství věcí
  • Většinu času stráví lovec hledáním alespoň něčeho. 5GHz se šíří jen na přímou viditelnost.
  • Anténní rotátor na autě vzbuzuje zajímavou pozornost. Lidé ale uvěří i že jsme meteorologové.
  • 5GHz vlnky se dají zaměřit opravdu přesně. Troufal bych si určit i okno, nejen dům.
  • Zlobit se nevyplácí. Od 1.1.2010 je nový zákon a všechny prohřešky proti operátorům řeší kriminálka.

Zajímavé je, že stačí pod domem Lišky zatočit anténou a zůstat s ní nasměrován na daný dům. Rušení ihned ustane. Věřím že by to fungovalo i v okamžiku, kdy by do antény nevedl žádný kabel. Úplně stačí, že se zastavila na správném azimutu. Musím přiznat, že se na další lov docela těším, i když přece jen tajně doufám, že nebude. Není to zábava, spíš to zavání pěkným průšvihem. Zajímalo by mě, co na to asi pán od konkurence říká, když byl dopaden a teď je na něm s celou situací nějak naložit.