A A A

Jak v SOTĚ nezískat ani bod - Kamenec JC-020

SOTA je takový radioamatérský pojem. Že nevíte co to je? Tak jen krátce. Summits On The Air - ve zkratce SOTA je obdoba geocachingu. Že nevíte co to je? Ale to už musíte na gůgl. SOTA je o krásných vycházkách do přírody stejně jako geocaching, jen s tím rozdílem, že se nehledají žádné poklady (keše), ale pověsí se anténa třeba na strom a vysílá se. A jak se udělají čtyři spojení, zapíše se to do deníku a jde se domů s patřičným počtem bodů. Samozřejmě je škoda udělat jen čtyři spojení, někdy se dá na SOTĚ sedět půl dne.

Kóty jsou bodovány podle nadmořské výšky, čímž se i ohodnotí obtížnost jejich dosažení. My jsme si rovnou vybrali desetibodovku - kopec Kamenec v Novohradských horách. Je tam krásná příroda a rozhodně to stojí za výlet.

S Pepou OK1CJT jsme se rozhodli tento kopec pokořit. Se svými přítelkyněmi jsme vyrazili vstříc kopci. Na kopce se zpravidla nedá dostat autem. Podmínky SOTY to také zakazují - radioamatér by měl být v souladu s přírodou, měl by na místo dojít pěšky nebo třeba dojet na kole. Také si musí všechno zařízení sám přinést.

Na Kamenec se dá dostat několika způsoby. Ten nejjednodušší je zřejmě z obce Pohoří na Šumavě. Nenechte se zmýlit, Pohoří na Šumavě neleží na Šumavě, jak by se neznalcům mohlo zdát. Pohoří na Šumavě je zcela logicky v Novohradských horách. Je to velmi zvláštní vesnička, kde ještě před deseti lety procházel návštěvníkům mráz po zádech. Vesnice kterou všichni opustili se postupně rozpadala. Kostel se zatlučenými okny, pošta, obchod, fara, vše s cedulkami "VSTUP NA VLASTNÍ NEBEZPEČÍ". Kdysi tu žilo 1500 obyvatel. Poprvé jsem viděl to, co jsme si jako děti moc přály: Spadlou školu. Tehdy jako studenta VŠ mě už ta dětská myšlenka spíš děsila, když jsem si mohl prohlédnout, jak to opravdu vypadá. Propadlé stropy, střecha propadlá až do prvního patra. Opodál stojí dům s nezvykle vysokým komínem. Chybí mu totiž střecha, proto ten komín působí dominantně.

Postupem času ale ruiny domů mizely. Odstartoval to zřejmě pád kostela v roce tuším 2006. Dnes tu najdete jen zbytek kostela, který se snaží církev opravit. Fara, pošta, obchod i další desítka domů už tu nestojí. Jsou tu ovšem tři nové domy, ale jen jeden je kopie původní zástavby. Na konci pak stojí jediný původní dům v obci. Až budu mít někdy zbytečných 5 milionů, koupím si ho. Je na prodej. Dva mladí nadšenci si ho koupili, opravili a chtěli v něm celoročně žít. Je to obdivuhodné, v zimě je Pohoří prakticky nedostupné a nejbližší potraviny kde se neplatí Eurem jsou asi 20km. Slyšel jsem, že nakonec vše skončilo jinak, on zemřel a ona by v Pohoří sama žít nemohla. Tak je dům na prodej.

Vedle onoho domu jsme zaparkovali (je tu jediné oficiální parkoviště v obci). Celou obcí jsme prošli až k bývalé faře (teď jen halda suti) a došli k ukazateli nabádajícímu k odbočení vlevo na prašnou cestu. Kamenec je zvláštní tím, že se na něj jde málo do kopce. Spíše jsem měl pocit že jdeme dolů. Cesta rozděluje dvě pole a po krátké době se protahuje nad říčkou. Cedulka na mostě informuje o místních rašeliništích. Pokračujeme dál po modré (tuším že to byla modrá...). Stále jdeme po vcelku kvalitní cestě a blížíme se k lesu. Podél lesa procházíme hvozdy, kde jsou ještě znát následky zimy. Hlavně bahno zředěné vodou z tajícího sněhu.

Po pravé straně pozorujeme nápadné množství ovocných stromů a kamení. Není to jen tak náhodou. Tady to totiž dopadlo ještě hůře než v Pohoří. Obec Pavlína (Paulina), pojmenovaná po sestře hraběte G.F. Buqoye byla původně přifařena k Pohoří (tehdy Buchers). Bylo zde osm domů a v nich žilo neuvěřitelných 115 obyvatel. Byla zde sklárna. Dnes najdeme jen území plné rozvalin a boží muka.

Podél Pavlíny pokračujeme dále hvozdy. Zanedlouho se před námi otevírá lesní náměstí, kde parkuje množství lesní techniky. Přece jen je sobota, tak se tu nic nehýbe. Cesta dále pokračuje na Ulrychov, my jsme ale odbočili a jdeme nahoru na Kamenec. Už chápu, proč je to Kamenec.

Posledních 50 výškových metrů se jde po kamenech. Trasu zdolá i méně náročný turista, spíše bude překvapen neobvyklým stoupáním terénu. Po několika minutách se dostáváme na vrchol a na něm dokonce i na vrchol obrovských balvanů. To bude něco! Jsme hodně vysoko, nasázíme tu pár spojení a jdeme s deseti body domů.

Přesně tohle jsme si mysleli. Udělali jsme ale jednu chybu, jakožto nezkušení pokořitelé SOTY. Na výzvu na FM převaděči se totiž vůbec nikdo neozve. A když se ozve, nebude to fungovat napřímo. A dávat výzvu jen tak na FM kanálech se také neosvědčilo. S jedním spojením jsme víceméně skončili.

A už to víme. Dvoumetr není řešení na SOTU. A asi zřejmě nikdy jen tak nebude. No co, nedá se nic dělat. Zadarmo to nebude. Tak tedy jdeme domů. Kolem Pavlíny hvozdy až na cestu mezi pole, přes můstek až do Pohoří. Alespoň víme, kde ten Kamenec je.

Z každého nezdaru je třeba si vzít ponaučení. A tak byl sestaven SOTA batoh, obsahující FT817, anténní tuner, propojku PL/PL, zkrácenou anténu G5RV v provedení "protitanková", akumulátor 12V/3.5Ah, tužku, papír, seznam SOT, nůž a provázek. Později byly do batohu přidány DCF-77 hodiny. A že to byl dobrý nápad, to už víme. Ale o tom příště.

PS: O zaniklých obcích si hodně přečtete na www.zanikleobce.cz.

PS2: Z Kamence se dá jít dál. Projdete zvláštním plotem do obory a jdete podél plotu asi 5km. Pak zjistíte že jste už dávno v Rakousku a všechny ukazatele míří tam, kam rozhodně nechcete jít. Pak jdete dál a dojdete na silnici č. 38. Z ní už je to asi jen 60 km do ČR. Nebo můžete jít zpátky lesem na Stadlberg a pak na Buchers. Je to úžasná celodenní procházka.

 

Jirka OK1ZJV