A A A

Naše první čtyři body ze SOTY - Todeňská hora

SOTA je opravdu zajímavý sport. Nadšenci chodí po kopcích s batohem ve kterém není ani svačina, ale hlavně že tam mají kus drátu, prak, provázek, krabičky s čudlíkama a šíleně těžkou baterku.

Ale něco to do sebe má. Nedávno se nám to na Kamenci moc nepovedlo, proto jsme opět s Pepou OK1CJT vyrazili pokusit se o úspěch. A tentokrát se i podařilo.

Todeňská hora je zvláštní už tím, že nejlepší příjezd není z Todně, ale ze Sedla. Zaparkovali jsme tedy na konci obce Sedlo a vyrazili do kopce. Čtyři body za zdolání kopce slibovaly méně náročnou trasu. Opravdu - než jsem stačil identifikovat okolní přírodu, byli jsme v půlce kopce. Stoupání vcelku mírné, jen ke konci už to bylo "ostřejší". Vrchol není nijak zvlášť označen. Kousek od vrcholu je pak vyhlídka s turistickou schránkou, lavičkou a stolkem. Stolek byl jak dělaný na naše FTčko. Stromy byly také ve vhodné vzdálenosti, takže mezi nimi visela G5RV jedna dvě. A pravdou je, že kdybychom uměli dobře házet klackem, byla by tam mnohem rychleji. Budeme cvičit. Po doladění tunerem začínáme vysílat.

7MHz, to bude to správné pásmo. "Sík jů, sík jů..." a máme tu hned na první zavolání stanici. Je nějak nadšený, že nás má. A tak jsme si popovídali, poděkovali za spojení a poděkovali za spot. To spotování, to je věc. Rázem se na nás začalo valit množství stanic. Udělal jsem asi 7 spojení a v pokročilém dešti předávám mikrofon Pepovi. I ten láme rekordy. Ukázala se ale nevýhoda spotování - někteří volali stále mě, o Pepu se vubec nezajímali. Ale ať je to spravedlivé - pokud si opsali značku jen z clusteru a neodposlechli ji z éteru, právem jim spojení nepatří.

Počasí stále zuří. Balíme stroje, anténu, promočený deník a utíkáme pryč. Když dopadl poslední konec antény na zem, vysvitlo sluníčko. No nic, už jsme to sbalili, tak jdeme domů. Cestou dolů už samozřejmě nepršelo. Paprsky rychle vysoušely louky a dole už to vůbec nevypadalo jako že by pršelo.

Tak tahle se to má dělat. Na SOTU vždy KV. Už si to budeme pamatovat. Krátké vlny jsou stejně nejkrásnější. Mikrovlny máme každý v kapse a i na SOTĚ si s nimi užijeme dost, vždyť na některých kopcích hledat signál GSM je taky dost práce. To ale umí každý.

Příští výlet se nějak odložil. Ne že by nebyly kopce, ale jednou to byly bacili, jednou to byl subregionál, pak nebyl čas... Snad se to teď zlepší, pokud už bude hezky. Tak také vyražte alespoň na ten geocaching.

Jirka OK1ZJV