A A A
  • Rozhledna na Poledníku, v popředí 4x DK7ZB.
    Rozhledna na Poledníku, v popředí 4x DK7ZB.
  • Pepa už měl antény sestavené.
    Pepa už měl antény sestavené.
  • Topič elektrárenský?
    Topič elektrárenský?
  • Montáž Hčka.
    Montáž Hčka.
  • Vrtáme nevyvrtatelnou díru.
    Vrtáme nevyvrtatelnou díru.
  • Izolepa řeší vše.
    Izolepa řeší vše.
  • Pracoviště venkovní.
    Pracoviště venkovní.
  • Pracoviště vnitřní.
    Pracoviště vnitřní.
  • Rotátor (servomotory).
    Rotátor (servomotory).
  • Rotátor (ovládání).
    Rotátor (ovládání).
  • Čtyřče - půdorys.
    Čtyřče - půdorys.
  • Vyhlídková plošina na Poledníku.
    Vyhlídková plošina na Poledníku.
  • Jedna z informačních tabulí.
    Jedna z informačních tabulí.
  • Příchozí cesta.
    Příchozí cesta.
  • Zázemí.
    Zázemí.
  • Rozhledna v celé kráse.
    Rozhledna v celé kráse.
  • Přichází Pepa OK1BJH.
    Přichází Pepa OK1BJH.
  • Sbaleno.
    Sbaleno.
  • Cesta do Prášil.
    Cesta do Prášil.

VHF Contest na Poledníku

Protože jsme radioamatéři, komunikujeme spolu téměř výhradně pomocí mobilních telefonů, internetových konferencí a nebo nejlépe v hospodě. Nevím proč nás nenapadlo něco mnohem šílenějšího - třeba si domlouvat společné akce vysílačkou.


Jednou se v hospodě zrodila myšlenka jet na VHF contest, který se koná 4. a 5. září. Je třeba najít vhodnou kótu, ne jen nějakou ledajakou. Musí to být hora, žádný pahorek. Myslivnu jsme měli obsazenou (zřejmě tam lesáci v daném termínu měli také poradu jako my v hospodě), proto nám zůstaly jen dvě volby. Obě vpravdě kvalitní: Můstek a Poledník. Po krátkém telefonickém průzkumu bylo rozhodnuto - jede se na Poledník.


Poledník je Šumavský vrchol s nadmořskou výškou 1315 metrů. Je jednou z dominant Šumavy zejména proto, že na jeho vrcholu se tyčí rozhledna úctyhodného tvaru. Vypadá jako by jí chtěli zpočátku udělat kruhovou, ale ministr Bárta zřejmě tenkrát nechal zmrazit všechny stavby, a tak je z rozhledny ani ne půlkruh. Kdoví jak to tenkrát bylo...


Nevýhodou Poledníku je jeho nedostupnost. V Prášilech za bratru šedesát korun musí každý turista zanechat auto, aby pak mohl vystoupat na ukazatelích zmíněnou trasou dlouhou 7.5km až k vrcholu. Protože ovšem není v silách nás, prací znavených radioamatérů, vynést nahoru vše potřebné, využili jsme pomoci dobrých lidí z hotelu Antýgl, kteří nám v rámci zásobování své občerstvovací stanice na vrcholu Poledníku odvezli až k cíli naší cesty všechny potřebné věci. Za to jim patří velký dík. Dlužno podotknout, že s anténami se vezly i vynikající klobásy a výborná česnečka. Obojí můžete ochutnat po zdolání vrcholu, trefíte - li se do pracovní doby 10-16h. A samozřejmě do vhodného ročního období.


Ale nepředbíhejme. Celé akci předcházela důkladná příprava. Duchovním otcem celé akce se stal jako obvykle Vláďa OK1DDV. Vypracoval seznam, bez něhož by minimálně polovina účastníků vůbec nevěděla kam mají jít a co si mají vzít s sebou. Hrdě se mezi ně hlásím. S Pepou OK1ANP vymysleli výborný nápad. Spojí své zásoby a vyrobí čtyřče z antén DK7ZB. Vláďa udělá kabeláž a Pepa držák "H", aby antény zaujaly pevně svá místa. Jak si řekli, tak se i stalo. Pepa, známý svou "těsnou" dochvilností opravdu na poslední chvíli vytvořil konstrukci "H" obdivuhodné kvality a tuhosti a hlavně také v instantním provedení, kdy se celá konstrukce nechá rozložit tak, aby se dala odvézt v běžném autě. Raději jsme se dohodli na naložení v pátek večer, abychom ráno neběhali s kusy hliníku namísto dospávání. To se koneckonců ukázalo jako výborný nápad.


Večerní nakládání domluvené na 17tou hodinu jsme zahájili asi v půl osmé. Hčko ještě nebylo hotové, proto jsme naložili jen kompletně dodělané části a na ráno zbývalo jen několik tyček, které Pepa ještě musel dovrtat a dozačistit a doopatřit závity. Konstrukce vypadala opravdu robustně a dokonce byla vybavena i ložiskem pro natáčení elevace, což se bude hodit někdy příště, až budeme na obloze hledat měsíc. Tentokrát jsme ale pochopitelně chtěli mít antény vodorovně. S Petrem OK1XGL a Pepou OK1ANP jsme se večer domluvili, že ráno před sedmou musíme stoprocentně vyrazit.

 

Ranní vstávání bylo pro mnohé z nás jistě nepříjemné. Pepa OK1ANP se vůbec nechtěl z domu vyklubat. Oproti původně udanému času "půl sedmá" jsme se s naloženým zbytkem konstrukce dostali k Petrovi OK1XGL až ve čvrt na osm. Petr už nás v tento čas trpělivě očekával na balkóně a neskrýval nadšení z našeho příjezdu půl hodiny po domluveném čase. Naskočil do auta i se zavazadlem a společně jsme zahájili cestu k hotelu Antýgl, kde byl naplánován sraz na devátou hodinu s Vláďou OK1DDV a Jirkou OK1DDQ.

 

Cesta probíhala v naprostém pořádku a opravdu jsme dorazili do přestupní stanice, dokonce i s desetiminutovou rezervou. Naskládali jsme veškeré naše vybavení do zásobovacího auta, mezery v zavazadlovém prostoru jsme ucpali množstvím klobás, koláčků a dostatečnou zásobou polévky (česnečka). K tomu všemu se přiložil Pepa OK1ANP a auto se vydalo na cestu. Do stejného cíle se vydal i náš zbylý čtyřčlenný tým, jen jsme zvolili poněkud pomalejší způsob dopravy - pěší chůzi.

 

Trasa pro pěší je dlouhá 7.5km a vede z parkoviště u Prášil. Tam jsme nechali auto a vyrazili pěšky k vrcholu. Cestou jsme probírali důležitá radioamatérská témata a občas jsme kontrolovali správnost cesty podle turistických značek. Zanedlouho nás vyrušila hlídka v terénním voze s tím, že nemáme chodit na Prášilské jezero, že je tam bahno a neprošli bychom. Uklidňujeme je, že není třeba se obávat, že jdeme na Poledník, což je jinudy. Odbočce na Prášilské jezero jsme se tedy vyhnuli a pokračovali dále po žluté.

 

Po dalších pěti kilometrech nám připadlo zvláštní, že cesta vede najednou dolů. Ostatně to není obvyklý jev, je - li cílem vrchol kopce. S našimi GPS přístroji jsme se ujistili jen v tvrzení značek na stromech, že jsme opravdu na žluté trase. Nebylo o tom pochyb, zvolili jsme tedy opravnou trasu s očekáváním, že se kdesi dostaneme na červenou a ta nás zavede k vrcholu. Opravdu tomu tak bylo a my jsme po necelých dvaceti kilometrech opravdu začali mít pocit, že jdeme na Poledník.

 

Začalo se to zdát skoro nemožné, ale opravdu jsme se ocitli těsně pod vrcholem. Pepa OK1ANP už měl vyskládané čtyři antény, polévka už prošla varem, a tak jsme zničeni vynaloženou energií usedli ke stolkům a poručili si ten polévku, onen klobásu, já obojí. Jídlo bylo výborné a po jeho požití jsme mohli přijatou energii věnovat do stavby antén. Velkou část práce už udělal Pepa. Musel se totiž na vrcholu strašně nudit, než jsme si obešli další tři kopce a konečně dorazili.

 

První byl v plánu stožár. Nejdříve tedy nasadit Hčko, na něj antény, kabely a vše zvednout. Vše probíhalo podle plánu, jen jsme se zasekli nad problémem se zafixováním vodorovné polohy antén. Konstrukce Hčka byla vymyšlena tak, aby se antény daly nasměrovat i na použití při EME, ale my jsme tentokrát chtěli antény zafixovat pevně, na což nebyl při tvorbě dostatečně kladen důraz. Vrtačku jsme neměli, i když vrtáků byl nespočet. Vytváření díry do tlusté hliníkové roury bez použití motorizovaného otáčivého pohybu se nám také nedařilo. Nakonec jsme pomocí kotevního kolíku, šroubu o průměru 4 milimetry a asi deseti metrů izolepy utvořili onen vytoužený pevný bod a donutili antény držet si vodorovnou polohu nad terénem. Stožár jsme nakonec úspěšně zvedli, vysunuli a zakotvili.

 

Pracoviště operátorů bylo tentokráte jednoduché. Vzhledem k nedostatku elektrické energie jsme rotátor vyřešili tzv. poloautomatizovaným ručním dálkovým ovládáním. Po zvolání "Pepo, otoč to na Italy" byla anténa za chvíli na správném azimutu. Na stole se vyjímaly pouze potřebné věci - ICOM IC-910H, klíčovač, notebook, akumulátor, měnič k notebooku, několik pastiček, elbug a tužka s kusem papíru. Na sloupku poblíž stolu visel papír s pro turisty nepochopitelnými údaji "OK1KPI JN69QB".

 

Nezaháleli jsme ani chvilku, operátorská lavice byla stále zatížena. Zpočátku jsme sbírali SSB stanice, později se začaly líhnout i CW a pak už bylo jen o štěstí, v jakém módu se dá více ulovit. Dlužno podotknout, že čtyřče z DK7ZB "táhne" velmi slušně, až nad očekávání.

 

Výsledkem je 17 zemí, přes 60 000 bodů a 260 spojení. Jsme spokojeni. Tedy alespoň co se radiových vlastností Poledníku týče. Trochu bych mu vytkl promyšlenost vybavení. Asi 8 hodin jsme nevěřili, že v komíně nad krbem je opravdu díra. Všechen kouř se valil k nám pod střechu a komínem vyšel snad jen jeden obláček. Ten zahlédl Pepa OK1ANP, největší skeptik co se díry v komíně týče. Zzzzima tam tedy byla značná, nebýt zaplachtovaného prostoru, asi bychom nevydrželi. Hlavně operátoři mají problém se zmrzlými prsty.

 

Během naší expedice nás navštívilo množství lidí. Byli mezi nimi zvědavci (98%), někteří se dokonce těšili na technoparty, vidíc nás jak natahujeme kabely. Mezi náhodnými turisty se ale našel i jeden koncesovaný a jeden který má kolegu v práci, který je také radioamatér. V každém případě lidé okolo měli nebývalou atrakci. Také nás přijel podpořit Pepa OK1BJH.

 

Závod končil v 16 hodin v neděli. Bohužel ve stejnou hodinu končí i prodej klobás a česnečky, proto jsme s vidinou možného problému s odnosem akumulátorů v ruce raději sbalili techniku včas, aby na nás nemuseli s odvozem čekat, nebo aby nám dokonce neujeli. Balení probíhalo až na jeden delikt celkem v pořádku. No kdo by to býval čekal, že čtyřka šroub neunese 10kg zátěže. Po sundání spodních antén na Hčku se najednou cosi velmi rychle stalo a najednou se antény na spodních tyčích objevily znovu. Nechtěli jsme tomu nikdo věřit, ale nakonec jsme po delším zkoumání zjistili, že prozměnu chybí antény nahoře. Jednoduchým součtem antén na vedlejším stole a antén zbývajících na konstrukci jsme dospěli k jednoduchému závěru: Konstrukce musela někde u námi zafixovaného ložiska povolit a otočila se. Ustříhl se šroub držící kotvící kolík, který měl za úkol držet Hčko vzpřímené. Jak jsme odmontovali spodní antény, konstrukce už nebyla vyvážená a šroub váhu neunesl. Aspoň jsme nemuseli vyndavat jeden šroub...

 

Všechny trubky a hranoly jsme naskládali na hromádku. Okolo nich vyrostlo dalších několik hromádek. Vedle hromádek čekal Pepa OK1ANP na odvozové vozidlo, přičemž my ostatní "pěšáci" jsme vyrazili napřed, ať pak nezdržujeme. Tentokrát jsme dali na plán Pepy OK1BJH a šli jsme podle turistických značek a hlavně jsme si poctivě četli, co na nich stojí. Opravdu, za hodinu a půl jsme byli v Prášilech u auta.

 

A jaká je bilance našeho víkendového počinu?

 

Zkusili jsme si, že čtyřče stojí za tu námahu.

Někde nahoře jsem si zvrknul nohu, dolů jsem došel, ale dnes do práce už skoro ne.

Je třeba příště překonat lenost a zapojit hlasový dávač výzvy.

Poledník je nádherná kóta. Příroda okolo rozhodně stojí za prohlídku a těch 1315 metrů nad mořem dělá opravdu divy.

 

Použitá technika:

IC910H OK1ZJV

4x DK7ZB OK1ANP+OK1DDV

"Háčko" od Pepy OK1ANP

R3AT stožár OK1DDV

Přizpůsobení pro 4 antény OK1DDV

Akumulátory OK1DDQ, OK1ZJV

Citroen C5, Škoda Felicia a Renault Kangoo.

 

 

 

Sepsal Jirka OK1ZJV. Zároveň bych chtěl poděkovat ostatním za velmi vydařený víkend a oběti kladené našemu společnému koníčku.